Sedím v kanceláři a potlačuji radost. Klid! Musím zůstat profesionální, ale uvnitř jásám. Podařilo se to. Na začátku tu byli dva lidé uprostřed rozvodu, plní vzteku, bezmoci a nedorozumění. Na rozvodu se nic nezměnilo – ale změnil se způsob, jak spolu dokážou mluvit.

To, co se zdálo před 2 měsíci, 2 týdny i 2 hodinami nemožné, teď najednou jde. Postupně, s pomocí otevřené komunikace a vzájemného uznání, jsme společně objevili cestu k dohodě, která respektuje potřeby všech, zejména dětí.

Právě podobné situace mi ukázaly, že v rodinném právu často nestačí znát zákon a připravit perfektní argumentaci. Za každým sporem jsou lidé, jejich děti, obavy a potřeby, které právní předpis sám nevyřeší.

Proto jsem se začala věnovat mediaci a vytvořila projekt Šťastně až do rozvodu … i po něm. Ne proto, že dohoda je vždy možná, ale protože stojí za to vytvořit prostor, ve kterém se lidé dokážou znovu slyšet a rozhodovat o vlastní budoucnosti sami.

A na konci? Nepomůžu jednomu člověku, pomůžu oběma dospělákům a jejich dětem. Ne jen pro teď, ale i na potom. A to má význam.